Konečně! Na devátý pokus jsem se přehoupl přes první den plnění výzvy 21 dnů bez stížností. Přestože je to v porovnání s tokem světových událostí naprostá banalita, má to pro mé velkou cenu. Zvlášť když si uvědomím, jak málo dneska scházelo k tomu, abych opět vyhořel.

Nějak mi to pořád nejde. Kdybych každý den nasekal deset dvacet stížností, beru to tak, že jsem prostě obyčejný negouš. Ale obvykle mi to uteče dvakrát, třikrát a to mě mrzí. Říkám si, jestli chyba není v tom, že na tu svoji výzvu často během dne myslím a snažím se podle ní korigovat svoje chování.

Malá dcerka má už druhý den po celém těle vyrážku. Vypadá to jako kopřivka, ale netušíme, po čem se jí to udělalo. Žena má dopoledne nějaké vyřizování, takže na kožní pojedu já. S tím se dneska probouzím. A samozřejmě s nadějí na první den bez stížností.

Mám před sebou první den pošesté. Na jedné straně mě to štve, na druhé povzbuzuje. Z doby, kdy jsem hodně podléhal vlivu světa MLM, si pamatuju jednu (PRO CELÝ ŽIVOT) extrémně užitečnou poučku: Každé "ne", které uslyšíš, tě přibližuje k potřebnému "ano". Takže den, kdy projdu bez stížnosti do druhého, se blíží, jupííí :-)

Žena s dětmi už na můj účet začíná vtipkovat. Že prý se spolu vsadí a budou soutěžit, kdo mě který den dostane. Upřímně řečeno, ani není potřeba se vsázet. Úplně stačí, když se všichni chovají přirozeně. No jako dneska. Stačila chvíle a náramek se zase stěhoval z ruky na ruku.

Další pokus o přeskok z prvního do druhého dne výzvy 21 dnú bez stížností je v háji. Tentokrát jsem hned dopoledne nezvládl pubertální předávku informací mezi našimi dětmi a mnou.

Tak už nabírám skluz. PRVNÍ DEN si hned na začátku zopakuju. Když jsem se díval na sestřih 21 dnů bez stížností Willa Bowena, on začínal snad dvacetkrát. To jsem zvědavý, kolikrát budu začínat já.

Dlouho to vypadalo že druhý pokus o první den zvládnu. Konzultace, schůzky, cestování po Praze... Spousta příležitostí k postěžování, ale všechno proběhlo v pohodě. Vydržel jsem do pozdního odpoledne.

(ČTVRTEK 4. ledna 2018) Kamarádka Daniela se mně včera na Facebooku ptala, jaký to má celé smysl. Správná otázka. Doteď jsem se k tomu nevyjádřil.

Stojím na kraji velkého dobrodruzství. Nebude se odehrávat někde v divočině a můžu při něm žít svůj běžný život. To dobrodružství se totiž odehraje v mé hlavě. Přijal jsem výzvu a zapojil se do programu 21 dní bez stížností.

Moje dobrodružství se sebou samým začíná. Svět bez stížností. MŮJ život bez stížností. Knížka i s náramkem dorazila. Trochu si poležela na poště, zatímco jsme byli na horách. Už ji ale mám a nemůžu se dočkat, až začnu.

Čeká mě výzva jako hrom. Něco, co jsem ještě nikdy neudělal. Veřejně, pod vaším dohledem, otestuju a změním svoje celoživotní návyky.

Je prvního ledna. První den nového roku. Na novoroční předsevzetí moc nevěřím, ale tentokrát je pro mě 1. leden přece jen výjimečný. Dneškem totiž začíná moje výzva, vydžet 21 dnů bez stížností.