Přijal jsem výzvu a zapojil se do projektu Svět bez stížností.
Tenhle nápad Willa Bowena oslovil více než 11 milionů lidí v celém světě.
Mým cílem je vydržet 21 dnů v řadě bez jediné
stížnosti.
Píšu si on-line deník. Popisuji, s čím se při plnění výzvy potýkám, jak se cítím a co mě u toho napadá.
Přidejte se, je to dobrodružství :-)
Sledujte mě na Facebooku,
nebo ve své e-mailové schránce.
Každá změna začíná teď. Když chci cokoli změnit, musím vědět, jak je to teď. Když chci změnit sebe, musím si ujasnit, jaký jsem. Plusy i mínusy. A přijmout to jako fakt. Teprve pak na sobě můžu něco změnit.
Druhé a poslední ráno na Štrbském Plese. V knize Svět bez stížností jsem se začetl do pasáže o vzniku stížností. A o počátku jejich šíření. Věděli jste například, že stěžování si je velká celosvětová soutěž?!
Po včerejší sedmihodinové cestě je dnešní den balzám na duši. Uprostřed zasněžených lesů, na jednom z nejvyhledávanějších míst Slovenska. Čeká nás lyžování, asi koupání a ani nějaká procházka. Přesto tuším, že příležitostí k přerušení úspěšné série dnů bez stížností bude víc než dost.
Po delší době zase posun. Výzva 21 dnů bez stížností mě posouvá už k pátému dni. Dneska to ale bude fuška. Čeká mě cesta autem do Vysokých Tater. Počasí nic moc, poslední tři dny se Eliška v noci dost budila... Takže únava a spousta podnětů kolem.
Při plnění výzvy 21 dnů bez stížností jsem tentokrát zabloudil až k Sokratovi. Kdo by to řekl, že antická moudrost bude nějak souviset s očistou života od negativních myšlenek. Jestlipak si takový Sokrates taky stěžoval? Nebo to byl pozitivista tělem i duší? :)
Proč bych si měl stěžovat na něco, co je mi fuk? Proč bych měl někomu pomáhat, když nechci? Při plnění výzvy 21 dnů bez stížností rozebírám asertivní pravidla a zkoumám jejich užitečnost pro život bez stížností.
Asertivita je užitečná pro každodenní život. O tom není sporu. Ale pomůže asertivní chování i tomu, kdo se chce odnaučit stěžování? Tak právě na to se dneska při plnění své výzvy 21 dnů bez stížností zaměřím.
Kdo dokáže udržet svůj jazyk na uzdě i když kolem padají trakaře, má velkou výhodu. Stížnosti v podstatě nemají šanci. Jenže kolik je nás takových? A kdo z nás naopak občas zbytečně utrousí nějakou tu jedůvku?
Projevil u vás někdy Ježíšek, Santa Klaus, nebo Děda Mráz (nevím, kdo vám nosí dárky) smysl pro humor? U mně ano a rád se o to s vámi podělím. Ostatně - humor potřebuju jako sůl, už po osmnácté začínám s plněním své výzvy 21 dnů bez stížností od nuly.
Další první den. Máme všechny děti, ale mladší dceruška je nastydlá, takže zůstává doma a do školy tak starší synek jede sám. Dneska se mi to obzvlášť hodí. Mám několik konzultací s klienty a potřebuju se na ně připravit. Kromě plnění výzvy 21 dnů bez stížností si ještě odpoledne zvolím prezidenta.
Tak prima. Další pokus o průlom. Popáté druhý den bez stížností. Já vím. Je to jen kapka v moři, zrnko pisku na poušti. K cíli mám ještě hóóódně daleko. Ale povzbudivé to je. Zvlášť když miláčkové moji, dětičky, řádí jako divá zvěř.
Je to smutné, ale je to tak. Už i mě potkalo, co Will Bowen v knize Svět bez stížností prorokuje na straně 77 (jaká náhoda, dvě sedmičky, dvě šťastná čísla vedle sebe :-) Říká: "Mnoho lidí vás ve vaší snaze přestat si stěžovat nebude podporovat. Naopak vás budou srážet a od vaší pozitivní proměny odrazovat." Už jsem to...
Víte, o čem v posledních dnech nejčastěji přemýšlím?
Víkend za mnou a moje výzva 21 dnů bez stížností úspěšně pokračuje. Jak jsem očekával, bez dětí bylo výrazně klidněji. Až na drobná pokušení jsem se situacím, které hrozí stížností a nespokojeností, úspěšně vyhýbal. A když už se náhodou naše cesty protnuly, dokázal jsem je zvládnout. S nadějí tedy vyhlížím, co přinese nový týden.
Víkend bez dětí a já se zase posouvám alespoň do druhého dne výzvy 21 dnů bez stížností. Je to náhoda, nebo nějaké znamení? Teda nic proti dětem, jsou to miláčci, ale občas aby měl našinec nervy ze železa a pusu na zámek :)
