Quo Vadis profesní organizace

Je to už tak na tom světě zařízené, že slabší a menší se shlukují do stáda, aby snáze odolali predátorům a nástrahám přírody. Malé ryby do hejna, ovce do stáda, v lidské říši se shlukují zemědělci, mlékaři, piloti, trafikanti, odboráři, píáristé, marketéři a mnozí další. Stádům sice v byznysu moderně říkáme "profesní organizace", ale jejich smysl je stejný - spojovat lidi podobného založení a chránit se (a pomáhat si) navzájem.

Diskutoval jsem v uplynulém roce několikrát s řadou kolegů na téma "profesní organizace" - jakou kdo má zkušenost, jak fungují, co jim členství přináší... Vyhrocená ekonomická situace totiž u řady z nich vedla k tomu, že svoje členství ukončili, aby ušetřili na členském poplatku. Docela pragmaticky zvažují, jestli za svých tu tisíc, tu patnáct set, tu dva tři tisíce dostávají adekvátní hodnotu. A tak jsme přetřásali výhody a pozitiva.
Někdo mluvil o možnosti komentovat připravované zákony. Jiní o neformálních setkáních se zajímavými osobnosti, která ta jeho profesní organizace pořádá. Další o odborných seminářích, o slevách u partnerských firem, o časopisech zdarma, o bonusových programech... Překvapivě ale nikdo nezmínil nic, co by připomínalo ono "chráníme se navzájem", nebo "pomáháme se".

"Hele na to není čas, je těžká doba, každej má dost starostí sám se sebou," slyšel jsem pak na svoji otázku 'proč to tak je'. "No právě proto, že je těžká doba," namítl jsem s tím, že kde jinde, než mezi svými bych hledal oporu například v situaci, kdy můj byznys poznamenají tak fatální potíže, v jakých dnes žijeme. Když přijdu o práci, ztratím zakázky, budu chtít konzultovat svoji situaci s někým, kdo je na stejné lodi - počítají s tím profesní organizace? Následoval většinou pokrčení ramen, ťukání si na čelo a koutky úst procezené poznámky o idealismu.

Možná jsem mluvil s nesprávnými lidmi, protože jinde to funguje. Možná jsem opravdu idealista, přesto mi to vrtá hlavou.

Být členem stáda a nevědět, jestli mi stádo pomůže, až z houští vyskočí ekonomický tygr?