Jednička za pohotovost

Leckdo z nás sní o tom, že ať se stane, co se stane, dokáže vtipně a pohotově zareagovat. Někomu je tato schopnost dána shůry, někdo si jí musí vytvořit a natrénovat si ji. A jsou i lidé, kteří, kdyby se na hlavu postavili, to prostě nesvedou.

Když se potkáme s někým pohotovým v běžném životě, vezmeme to jako fakt a maximálně si pod vousy zabručíme: "Hmmm, dobrýýý!"

Když ale na vtipnou a pohotovou reakci narazíme při komunikaci s úředníkem, působí to vždycky jako balzám. Nečekáme to, jsme připravení na neosobní formálnost. Tak nějak nám to ten styk s úřední mocí polidští, takže i raději uděláme to, co se po nás chce, i když to pro nás třeba není dvakrát příjemné.

Kamarádka Petra nedávno napsala na svůj profil na Facebooku tento vzkaz:

Mastim si to domů, Robbie Williams na plný pecky, automatický řidič...a najednou co nevidím, mává na mě policista. Překročení rychlosti... Zkusila jsem pohled střelené laně a v tom mě odboural slovy: "Slečno, já vidím, že máte oči jako čokoládové bonbóny, ale teď si každý splníme své povinnosti, ano?" Zkrátka, stálo mě to litr, ale ani mi to není líto!

Smekám!

Dokonalá lekce toho, jak i nepříjemnou věc můžeme řešit s nadhledem a v pohodě. Kdybych mohl, tak bych toho policistu nechal o stupeň povýšit, za lidskost!