Novoroční rozjímání

Je prvního ledna. První den nového roku. Na novoroční předsevzetí moc nevěřím, ale tentokrát je pro mě 1. leden přece jen výjimečný. Dneškem totiž začíná moje výzva, vydžet 21 dnů bez stížností.

Teda, možná ne úplně dneškem. Možná zítra, nebo pozítří. Potřebuju si ještě ujasnit pravidla a srovnat myšlenky. Ale vojenskou terminologií - už stříhám poslední dílky metru :)

Posedávám na posteli, před sebou horký čaj. Za okny sníh, zima. Jsme s dětmi na horách a já uvažuju o tom, co mě čeká.

Výzva Svět bez stížností zaujala přes 10 milionů lidí ve více než stovce zemí světa. A já budu brzy jedním z nich. Jen co ke mně doputuje objednaná knížka s náramkem, pustím se do toho.

Čekání si krátím mimo jiné pročítáním českých i anglických webovek o projektu. Dávám si dohromady všechno, co o síle myšlenek vím z vlastní praxe, s tím, o čem mluví Will Bowen, autor projektu Complaint Free World, tedy Svět bez stížností.

Ještě o svátcích jsem se rozhodl, že Willu Bowenovi napíšu o tom, co chci udělat. Že chci psát o svém postupu projektem on-line deník. A on mě podpořil, dneska mi to přišlo.

Hello Frantisek,

I'm glad to hear from you.

Yes, please feel free to blog and communicate about your experience. The one thing I ask is that you do the challenge precisely. (Many people want to put "their spin" on it and it never works.)

1) Use an OFFICIAL COMPLAINT FREE BRACELET. Put the bracelet on either wrist.

2) Every time you catch yourself complaining aloud, switch the bracelet to the other wrist. Start over on Day 1.

3) Stay with it. It usually takes people 4 - 8 months to successfully complete the challenge.

It's great that you want to show people that this CAN be done. Your honest example of success and failure will drive many people to the movement.

I look forward to reading how your life is going to change. And, of equal importance, the lives you will change by your example.

Stay in touch,

Will

Tedy něco ve smyslu: "Držím ti palce, dodržuj pravidla a tvůj život se během následujících čtyř až osmi měsíců změní."

Will Bowen mi taky poslal link na zhruba tříminutové video, na kterém je jeho osobní cesta k 21 dnům bez stížností.

Docela zajímavé, kolikrát se musel vracet a znovu vyrážet za svým cílem...

Přemýšlím, jak moc reálná je moje vize, že to zvládnu rovnou za těch 21 dnů. Už abych měl aspoň tu knížku a dozvěděl se víc.

Před třemi roky jsem ve svém blogu Podejte pomocnou ruku vzpomínal na cestu vlakem po Indii. Ve vagónech na zdech tam měli krásná motivační hesla. A jedno z nich se skvěle hodí k tomu, co mě čeká.

"Změň své myšlenky a změníš svůj svět."

Taky jsem si vzpomněl na setkání se zkušeným koučem na semináři v Itálii. Je to už asi 10 let, pamatuju si jen, že se jmenoval Tom a byl Australan.

Mluvil o tom, jak často si lidé, kterým pomáhá, stěžují na to, co už mají. Že mají špatné auto, malý byt, těžkou práci, složitý život, nemožného partnera, nevděčné děti, hodně potíží.... Přitom ale všichni chtějí víc. Bohatství, moc, blahobyt. Větší byt, nebo dům, víc peněz, lepší kariéru. Říkal:

"Neumějí se radovat z toho, čeho dosáhli. Chtějí víc a přitom jsou nešťastní s tím, co už mají! Mluví o své nespokojenosti, myslí na to, jak jsou nespokojení, a tím ve skutečnosti svoje štěstí a spokojenost odhánějí."

Tehdy mi to dlouho leželo v hlavě.

Při svých vlastních sezeních s klienty jsem si proto všímal, jestli to platí i u nich. A překvapilo mě, jak často ano. Skoro všichni, kteří měli velké ambice a velká přání, mluvili zároveň o tom, jak strašně jsou se svou současnou situací nespokojení.

Chtěli se mít líp, ale přitom v jednom kuse přemýšleli o tom, co je štve, s čím jsou nespokojení, v čem jsou na tom jiné lépe, než oni sami. A tím si zanášeli hlavu samým negativismem, takže žádný div, že je lepší zítřky obešly obloukem.

Moje varování před tím, do čeho se řítí, vzal vážně sotva každý desátý.

Než vyrazíme na svah, chci se s vámi podělit ještě o jednu zkušenost. Asi před pěti lety mi hodně pomohla v osobním životě.

Poslouchal jsem tehdy v autě rádio a v něm rozhovor s nějakým psychologem. Vnímal jsem to jen jako kulisu až do chvíle, kdy řekl tu kouzelnou větu.

Větu, po které jsem zastavil u krajnice a asi deset minut přemýšlel.

Bylo to, jako bych si v hlavě rozsvítil.

Během těch deseti minut jsem pochopil skoro všechno, co mě až do té chvíle v životě trápilo. 

Porozuměl jsem spoustě mých přátel a známých a na jejich situaci jsem začal dívat úplně jiným pohledem.

Těch deset minut bylo doslova jako sprcha, která ze mně spláchla obrovský nános bláta. Když jsem se zase rozjel, cítil jsem neuvěřitelnou lehkost a úlevu.

Ten člověk v rádiu totiž řekl:

"Nespokojenost lidí pramení z toho, že skutečnost je jiná, než jakou si ji představovali. Velká očekávání ale přinášejí i velká zklamání!"

Myšlenky mi letěly hlavou jako dostihoví koně.

• Když tedy přestanu fantazírovat o tom, co by, kdyby, uleví se mi!

• Když přestanu sám sebe dostávat pod tlak představami ideálu, moje cesta k cíli bude mnohem přímější a příjemnější!
• Splnění mých snů bude na dosah, když sám sobě dovolím vyzkoušet i jiné cesty, než tu jedinou, o které jsem byl až dosud přesvědčený!

Začal jsem se tím krok za krokem řídit a v mém životě se postupně změnilo opravdu skoro všechno. Někdy později vám o tom třeba napíšu víc.

A teď jsem se rozhodl jít do další zkoušky. Zbavit svůj svět stížností.

Možná to bude dlouhá cesta. Náročnější, než si umím představit. Budu se muset především naučit, co z toho, co říkám, je stížnost, a co ne. Jak reagovat jinak, než stížností, v situacích, které po nějakém tom postěžování volají.

Už se na to ale moc těším.