9. DEN (1)
(PONDĚLÍ 12. ÚNORA 2018)
Stěžuju si ze zištných důvodů. Z každé stížnosti se snažím něco vytřískat. Pozornost. Soucit. Pochopení pro moji výmluvu. Někdy dokonce moc. Stěžování je vlastně velmi silný nástroj nefér komunikace. Už abych se ho zbavil!
Život bez stížností
on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností
Z hor na hory
Celý tenhle týden bude ve znamení hor. Skoro ze všech úhlů pohledu.
Z hor jsme se vrátili. Nejstarší dcera na hory odjíždí dneska ze školou. Moje dvě děti mají prázdniny a jely se svojí matkou taky na hory. No a konečně - až se dcera vrátí, pojedeme v sobotu všichni společně na týden na jejich jarňáky do Itálie. Takže spousta příprav, hlídání, abychom nenastydli atd.
Natálku jsem odvezl k autobusu. Tvářila se přitom tak, jak to umí jenom holky v pubertě. Líbezný a zároveň trochu útrpný úsměv. Co jiného taky, když vám otec přiveze bágl a lyže až k autubusu, kde už stojí iks spolužáků, že jo?! :)
Proč si stěžujeme
S novým týdnem otvírám novou kapitolu knihy Svět bez stížností.
Proč si stěžujeme. Zásadní otázka!
Já jsem si odpověď na ni včera v deníku trochu zjednodušil.
Stěžujeme si proto, že jsme nespokojení.
A nespokojenost je projev nesouladu skutečnosti s očekáváním.
To je samozřejmě pravda.
Ale mě při plnění výzvy 21 dnů bez stížností celou dobu trápí tahle otázka z jiného důvodu.
- Proč vyjadřuju nespokojenost nahlas?
- Proč dávám najevo, že je něco jinak, než jsem čekal a chtěl?
- Věřím snad, že tím něco změním k lepšímu?
- Nebo proč vlastně?
Buďte jako první u toho
Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.
Will Bowen, autor knihy Svět bez stížností, cituje doktorku Robin Kowalski z univerzity v Clemsonu. Ta se tím zabývala hodne do hloubky a vidí to takhle.
Každý, kdo si stěžuje, má pro to přinejmenším jeden z těchto důvodů:
- chce získat pozornost ostatních;
- chce ze sebe setřást odpovědnost za něco;
- chce vyvolat závist druhých;
- chce získat moc;
- chce stížností omluvit svůj špatný výkon.
Našli jste se v tom seznamu?
Já, když se trochu zamyslím nad svým stěžováním, tak jsem se našel. Dokonce hned v několika položkách.
Těch důvodů je pět. Takže se mi nabízí jeden na každý den, až do pátku.
Proč si stěžujeme (1/5)
Chceme si tak získat pozornost ostatních lidí
Stejně jako vy chci uznání od druhých lidí.
Chci pohlazení. Pochvalu. Pozornost. Dává mi totiž pocit jistoty a bezpečí. Dává mi pocit, že někam patřím.
Tak mě napadá, že u některých lidí jsou jejich stížnost a jejich negativita zoufalým voláním o pomoc. Protože to jinak neumí, dávají nám tak najevo, že tu jsou. Že jim chybí pozornost a respekt. Že chtějí být taky členem smečky.
Hele, všímej si mě! Chci s tebou mluvit. Chci tvoji pozornost, ale nevím, jak tě zaujmout. Tak si stěžuju.
To jsou všichni ti, co si třeba hned ráno v práci začnou okamžitě na něco stěžovat. Nebo když se potkáme na ulici.
To mě nikdy nenapadlo.
Přitom řešení je tak snadné. Už vím, od koho to čekat. Tak až je uvidím, oslovím je první a nahodím téma komuniace sám :)
Rozhodně je to lepší, než půl hodiny poslouchat litanie, jak je všechno špatně.
Jak odklonit negouše
Will Bowen nabízí v knize Svět bez stížností tip, jak přesměrovat už započatou negativní komunikaci jinam. Prostě vstupte do hovoru s otázkou:
- Hele, a co tě opravdu baví?
- Co se ti líbí na....?
- Aha. To je děsivá zkušenost. A jak bys chtěl, aby to dopadlo?
Je klidně možné, že se dočkáte reakce:
- "Strašně nesnáším čekání ve frontách...",
- "Na něm? Co by se mi mohlo líbit, vždyť je hroznej!",
- nebo "Mně už je to jedno, všchno stojí za ho..o!"
Chce to trpělivost. Ten člověk to prostě zatím jinak neumí :)
Vždyť on se vlastně bojí, že když si přestane stěžovat, ztratí pozornost okolí.
To je pro dnešek všechno :)
Devátý den jsem zvládl bez stížností, jupíííí, to je rekord!
A zítra se podíváme na to, jak se pomocí stěžování vzdáváme odpovědnosti.
