5. DEN (1)
(NEDĚLE 21. LEDNA 2018)
Právě jsem se v knize Svět bez stížností dozvěděl, že "jsem
ve fázi, ,kdy si začínám uvědomovat, kvůli čemu remcám a jak často si
stěžuju. A že si začínám uvědomovat svou vlastní neschopnost."
Vybídlo mě to k první malé rekapitulaci.
- Výzvu 21 dnů bez stížností plním 22 dnů.
- Dneska poprvé pátý den v řadě bez stížností.
- Zatím jsem napočítal nejvíc pět stížností za den.
- Naprostá většina mých stížností vychází z mého sobectví.
22 dnů na trati
Dneska se už musím smát svým úvahám o tom, že celou výzvu splním na první pokus za těch 21 dnů. To už bych byl vlastně dneska v cíli. Jenže jak vidíte, nejsem. A nejspíš ještě nějaký čas nebudu.
Pátý den bez stížností
Páty a dvacátý první je obrovský rozdíl. Cítím to každý den, i když teď jsem tak nějak naskočil na vítěznou vlnu a posouvám se stále dopředu. Asi by ale bylo bláhové, abych si myslel, že teď už svoji výzvu dovedu bez zaškobrtnutí až do konce. Přestože se snažím být co nejvíc nad věcí a bez stížností, přece jen mám k cíli ještě daleko. A vím, že stačí jediná stížnůstka, a jdu znovu na startovní čáru.
Za ty tři týdny, po které se s výzvou 21 dnů bez stížností potýkám, jsem pochopil spoustu věcí.
- Opravdu si stěžujeme častěji, než si připouštíme.
- Obvykle si stěžujeme na dost banální věci.
- Kdo tuhle výzvu vezme poctivě, začne víc přemýšlet sám o sobě a o svém životě.
- Vydržet žít bez stížností je pro průměrně "netrénovaného" člověka větší fuška, než se zdá.Různé drobné změny ve svém chování můžete pocítit už velmi brzo, cca do dvou týdnů.
- Citlivost na zachycení stížností vyslovovaných druhými lidmi výrazně stoupá.
- NĚCO se mi děje v hlavě a způsobuje to, že sám sebe víc a včasněji kontroluju.
Pět stížností za den
Will Bowen ve své knize Svět bez stížností uvádí, že průměrně si každý postěžujeme 15 krát až 30 krát za den. Z tohoto pohledu můžu být sám se sebou spokojený. Ovšem kam bych došel bez maximalistických cílů, že jo?! :-)
Takže i
jediná stížnost denně je z mého pohledu důvod k nápravě.
Navíc ty stížnosti jsou obvykle zcela zbytečné a vyplývají z toho, že rychleji mluvím, než přemýšlím. A s tím musím (i navzdory předchozí krizové praxi) zejména v těch vypjatějších situacích něco udělat.
Stěžuju si proto, že jsem sobec
Podstatou většiny mých stížností je jakési skrývané sobectví.
To je asi nejbolavější zjištění. Že v sobě mám tenhle typ ukrývaného egoismu, který se na povrch vyplavuje pod psychickou zátěží.
Závěry
Když to shrnu:
- Zkušenosti z dosavadního plnění výzvy 21 dnů bez stížností jsou k nezaplacení.
- Vytrvám až do konce, i kdybych měl začínat od prvního dne ještě iks-krát.
- Při práci na sobě se dál zaměřím hlavně na empatii vůči ostatním.
Děkuju všem za dosavadní podporu.
A
rád pomůžu každému, kdo se rozhodnete mě následovat, ať už vám osobně,
nebo vašim blízkým a přátelům.
Budu moc rád, pokud můj blog nasdílíte a pomůžete pro tuhle báječnou myšlenku nadchnout další lidi.