3. DEN (7)
(SOBOTA 10. BŘEZNA 2018)
Začíná nám víkend bez dětí. Po delší době zůstáváme doma jen se ženou a Eliškou. Budeme jednoduše relaxovat. Já dopíšu v klidu blog. A budeme předávat Elišce nějaký funkční model chování v rodině :)
Život bez stížností
on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností
Kritika potisící znovu
Vypadá to jako posedlost. Pořád dokola si v hlavě přemílám to téma kritiky.
Ve spojitosti s tím, o čem jsem psal včera, přemýšlím i o tom, jaký vzorec svým chováním vkládáme do hlav našim dětem. Nerad bych je totiž naučil totéž, co jsem se naučil já.
"Máme mnohem větší moc utvářet své životy, než jaké jsme si vědomi. To, co si myslíme o druhých lidech, určuje, jak na nás budou působit a jaký s nimi budeme mít vztah," cituju Willa Bowena a jeho knihu Svět bez stížností.
"Podle našich slov lidé poznají, co od nich čekáme a jaké chování od nich očekáváme. Jestliže jsou naše slova kritická, pak bude jejich další chování odrážet naše očekávání, které jsme vyjádřili slovy."
Uzavřený kruh
Když to tedy přeložím do úplně stupidního jazyka.
Svým názorem na druhé lidi nařizujeme svému mozku, jak má koho vnímat.
Jestliže si o někom myslím, že je to naprostý pitomec, automaticky nastavuju všechny svoje smysly tak, aby toho člověka jako naprostého pitomce opravdu vnímal. A pokud ho jako naprostého pitomce vnímám, mozek upravuje moje chování tak, aby odpovídalo chování k naprostému pitomci.
Jestliže se k někomu chovám jako k naprostému pitomci, na jazyk mi při komunikaci s ním automaticky proudí slova, která tomu odpovídají. Mimo jiné kritika a stížnosti na to, že dotyčný je naprostý pitomec. To ale v reálu způsobí, že ten člověk si začne jako naprostý pitomec připadat a podle toho se jako naprostý pitomec začne opravdu chovat. A kruh se uzavírá.
A to všechno nezávisle na tom, jestli dotyčný opravdu je naprostý pitomec.
Toho, po čem toužíte, dosáhnete nejsnáze tím, že vyjádříte, co chcete, a nikoliv tím, že si budete stěžovat na to, jak to momentálně je.
(citace z knihy Svět bez stížností)
Buďte jako první u toho
Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.
Hyperkritický rodič
Asi každý známe rodiče, kteří si u svých dětí všímají hlavně špatných známek.
"Tak co bylo dneska ve škole?"
"Mám čtyři jedničky. Dvě z matematiky a jednu z češtiny a zemáku. A mám trojku z diktátu."
"Jak to, že máš trojku?!"
Vidí v první řadě to, v čem je jejich potomek průměrný, co mu tolik nejde. Zcela přehlíží to, v čem se mu naopak daří.
Programování druhých (i vlastních dětí)
Jestliže se k dítěti začnu chovat jako k češtinářskému trojkaři, jeho prospěchu tím jenom uškodím. Utvrdím ho totiž v přesvědčení, že mu čeština nejde. Lepších známek se tak jen těžko dožijeme.
Jestliže se k obtížně zvladatelné dceři budu chovat, jako že je fakt hrozná, tak potom fakt hrozná bude a zůstane.
Tohle riziko si dobře uvědomuju. A snažím se, aby to tak nebylo.
Současně musím přiznat, že mi to vždycky nejde. Moje nespokojenost (rozumějte - míra odlišnosti jejího chování od mého očekávání) prostě občas zvítězí.
Budu se tedy zřejmě úplně přeučit v chování k ní a jejím excesům. Mám ji rád a záleží mi na tom, co z ní vyroste, jaká bude. Nemůžu to nechat být, jako její matka.
Možná tak konečně najdu ten hledaný klíč k dceřinu způsobu uvažování.
Jen ještě nevím jak.
Můj Život bez stížností
Můj sedmý pokus o zvládnutí nástrah třetího dne výzvy 21 dnů bez stížností byl úspěšný. Zítra se tak pošesté pokusím vydržet bez stížností čtvrtý den.
Držte mi pěsti :-)