3. DEN (1)
(PÁTEK 19. LEDNA 2018)
Mám celkem volný den. Kromě toho, že jde o můj první pokus o třetí den v rámci výzvy 21 dnů bez stížností, potřebuju vyřídit jen pár telefonátů a odpovědět na několik mailů. Můj hlavní úkol zní - dělej taxikáře.
Jednu dvojici dětí vozím na 3/4 na osm do školy na Malou Stranu.
Přece jen se mi zatím nechce posílat sedmiletou Terezu se starším
bráchou samotnou. Je v první třídě. Možná za rok, rok a půl.
Pak
honem zpátky vyzvednou druhou dvojici, které škola začíná až v půl
deváté. Normálně jezdívají sami, mají to dvě zastávky autobusem. Ale
když má mladý pán tu nechodící sádru...
Cestou ze školy jsem se krátce zastavil u klienta podepsat nějaké dokumenty. Vrátil jsem se domů, naložil ženu a Elišku a jeli jsme koupit pár věcí do IKEA.
Po obědě jsem holky vysadil doma a svištěl na Malou Stranu pro Terezu. Starší synek skončil dřív, tak jel domů sám. Tím moje dnešní společenská úloha skončila :-)
Všiml jsem si zajímavé věci. Jak se tak soustředím na svoje myšlenky a to, co říkám, cítím napětí. Je takové, jako když máte hodně úkolů najednou a všechny spěchají. Snažíte se mít všechny pod kontrolou, pořád přemýšlíte nad tím, jestli vám něco důležitého neuteklo. A stačí se jen trošičku soustředit a zřetelně cítíte a slyšíte, jak vám ve spáncích pulsuje rozbouřená krev.
Současně ale cítím jakýsi pozvolna rostoucí klid. Jako kdyby to napětí a nervozita z úvodu plnění mé výzvy 21 dnů bez stížností pomalu vyprchávalo. Jako kdyby se to urputné soustředění na dodržování pravidel nějak proměňovalo.
Přitom se pořád důsledně kontroluju. Říkám si, abych postupem času nezačal být sám k sobě tak nějak benevolentnejší. Abych si nezačal různé sporné situace vykládat ve svůj prospěch, abych nepřišel o ty splněné dny bez stížností.
Snažím se být
prostě důsledný. Včera, předevčírem a už i dneska jsem měl několik
situací, které byly takové hraniční. Ale všech případech jsem se
uhlídal, abych buď svoji stěžovací reakci spolkl, nebo abych jen suše
fakticky popsal skutečnost. Tedy žádné stěžování.
Některé moje NEstížnosti
Zlobím se na tebe proto, že jsi nesplnil(al, na čem jsme se dohodli.
Když budeš takhle šoupat podrážkama o zem, ty boty brzo zničíš.
Večeři dostaneš, až si v pokoji uklidíš.
Promiňte, stojíte mi na noze. (v IKEA ve frontě v restauraci)
Hledal jsem na internetu nějaké zajímavosti o vlivu stížností na náš život. Narazil jsem mimo jiné na několik zajímavých myšlenek Eckharta Tolleho. To je německý filozof a duchovní učitel, který působil například na univerzitě v Cambridge.
Stejně jak pes miluje ohryzávat kosti, stejně tak lidská mysl miluje své problémy.
Negativní emoce jsou příznakem toho, že se něčemu bráníte.
A tahle myšlenka Eckharta Tolleho mi připadala nejzajímavější.
Uvědomte si, že vaše vnímání světa je odrazem stavu vašeho vědomí.
Tím, o čem a jak přemýšlíme, nastavujeme jakýsi filtr, kterým pak vidíme všechno kolem sebe. Jako kdybychom se dívali přes růžové, nebo černě zakouřené sklíčko. Nastavení naší mysli rozhoduje o tom, jaké informace a vjemy k sobě pustíme a jak si je sami pro sebe přeložíme. Jak si je vysvětlíme.
Vzpomněl jsem si například na milovníky spikleneckých teorií. O UFO, listopadových událostech 1989 v tehdejším Československu, o 11. září 2001, nadvládě několika bohatých židovských rodin nad světovou ekonomikou atd. Znám pár takových lidí. Ať se stane cokoli, jejich postoj je k tomu podezíravý. Za každý slovem hledají mnoho skrytých významů, všemu přisuzují nějaký skrytý význam, který mají pochopit jen zasvěcení...
Přesně v souladu s tím, jak si nastavili své vnímání světa žijou v neustálé nervozitě a nejistotě.
Asi si budu muset jakousi inventuru sám v sobě.
Docela rád bych si uměl srozumitelně odpovědět na otázku, jaké nastavení má mít moje mysl a moje myšlenky.
Připadá mi, že odpověď "pozitivní" je příliš povrchní.
Velká zkouška
Jo, a abych nezapomněl. Od pondělí mě čeká další zatěžkávací test. Dneska jsme se s definitivní platností rozhodli, že v pondělí odstěhujeme nejmenší dcerku z naší ložnice do jejího pokojíku. A aby toho nebylo málo, skončíme s kojením.
Na
mně bude, abych ty první noci s Eliškou zvládl sám.
Nevím, jaké zkušenosti s tím máte vy. My si říkáme si, že když maminka nebude, prostě vůbec NEBUDE poblíž, bude to mít, aspoň doufáme, rychlejší a klidnější průběh. No, uvidíme :-)
Každopádně zítra budu prožívat už čtvrtý den bez stížností!