2. DEN (10)
(PONDĚLÍ 5. BŘEZNA 2018)
Další týden nestěžovací výzvy načínám druhým dnem. Desátým v pořadí. Matně jsem si vzpomněl, jak jsem ještě před jejím zahájením spekuloval, jestli stihnu skončit během už ledna :-) Jaká bláhovost. Máme první březnový týden, jsem na cestě téměř přesně dva měsíce a hele, jsem u druhého dne. Nestěžování je vážně dřina.
Život bez stížností
on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností
Časová tíseň
Už jsem se zmínil o tom, že jsem si závazkem, plnit veřejně výzvu 21 dnů bez stížností a psát on-line deník, pěkně zavařil. Je to totiž extrémně časově náročné. Tedy pokud to má mít hlavu a patu.
Samozřejmě, mohl bych to nějak ošvindlovat a splácat z blbostí. Ale to mi připadá zbabělé. Stejně jako vzdát to psaní deníku. Přece jen, rád bych inspiroval někoho dalšího, abyste mě následovali. Nedělám to jen pro sebe.
Ale je to honička. Napsat text, upravit fotky, smysluplně to seskládat v editoru do webovek. Někdy to jsou až tři hodiny času. Kradu si ho, jak se dá. Chápu ale svoji ženu, která už na to několikrát poukazovala.
Moje nestěžování vyvolává stížnosti, smutný paradox.
Kritika, sarkasmus a stížnosti
Vrátil jsem se ke knize Willa Bowen Svět bez stížností, která tuhle moji zkušenost zahájila. 7. kapitola se věnuje kritice a sarkasmům, jako důležitým součástem "mechanismu stěžování".
Já už jsem o tom v minulých dnech několikrát mluvil sám.
Ironie, sarkasmy, to jsou pojmy, které jsou v českém prostředí doma. Máme to tak nějak v krvi. Já taky. A občas mám opravdu plné svaly práce, abych tu svoji hubu prostořekou na poslední chvíli umravnil.
Sarkasmus obecně vnímám jako řeč ďábla,
a proto jsem se ho už dávno nadobro zřekl.
(Thomas Carlyle, citace z knihy Svět bez stížností)
Konstruktivní kritika. Ano? Ne?
Will Bowen píše:
"Konstruktivní kritika je protimluv. Kritiku definujeme jako vytýkání chyb a odsuzování. Být konstruktivní znamená, něco tvořit. Kritizovat znamená naopak strhávat. Když kritizujete, nemůžete být konstruktivní."
Přiznám se, že s tímhle tvrzením mám problém.
Buďte jako první u toho
Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.
Možná je to jen hra slov. Ale já mám pod konstruktivní kritikou sled kroků:
- Pochvala za to, co se povedlo.
- Zaměření pozornosti na to, co je třeba zlepšit, co to přinese.
- Povzbuzení k další práci.
A mám hodně zkušeností s tím, že tenhle postup funguje.
Jo, souhlasím s tím, že samotná kritika ja srážející. Jen upíná naši pozornost na chyby, které pak opakujeme pořád dokola.
Na druhou stranu - když je něco špatně, nebo zásadně jinak, než jak to má být, je nutné to vyřešit a pojmenovat. Aspoň já jsem o tom přesvědčený.
Líbí se mi proto citát, který jsem v knize Svět bez stížností taky našel.
Ať už chcete žáka naučit cokoliv, podaří se vám to jedině tehdy, pokud v něm vyvoláte pocit hrdnosti, a nikoliv studu.
No. A zase mám, o čem přemýšlet. Jak to s tou kritikou vlastně je.
Jakou s tím máte zkušenost vy?
Napište pár postřehů dolů do komentáře.
Zítra na viděnou. Bude to můj šestý třetí den bez stížnosti :-)