10. DEN (1)
(ÚTERÝ 13. ÚNORA 2018)
Mezi stížnosti patří i výmluvy na vnější okolnosti. Jsou to jen finty, jak se zbavit odpovědnosti za něco, co jsme zvorali. Pokud to stěžovači mají promyšlené, budete jim těžko odolávat. Já pro vás mám ale tip, jak jim zatnout tipec :)
Život bez stížností
on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností
Dopolední směna
Minulý týden jsme s Eliškou její pravidelné plavání doslova a do písmene pros..li. Těsně před odjezdem si totiž slečna nadělala do gatí. A když jsem se jí snažil od toho očistit, zprasil jsem si kalhoty i triko... No a než jsme se převlékli, bylo tak pozdě, že nemělo cenu někam chodit.
Dneska jsem si to tedy ohlídal a v bazénu jsme byli první. Deset minut před začátkem hodiny :)
Balíček z Číny
Po plavání jsme tradičně zajeli na poštu. Čekal tam na mě jakýsi balíček. Adresát jsem opravdu já, ale kdo mi ho posílá, netuším. Vy jo? :)
Z pošty máme kousek automyčku. Je těsně vedle kolejí, tak jsme s Eliškou chvíli čekali na nějaký vlak. Než přijel, usnula mi na rameni. Tak jsem ji usadil do auta, projeli jsme kartáči a doma jsem ji nechal dospat.
A dopoledne bylo fuč.
Můj roztomilý (dnešní) konec
Po
obědě jsem Elišku posadil na nočník a hned vzápětí dostala pochvalu.
Ona totiž plní svoji výzvu Život bez plínek :-) Odešel jsem nočník vylít na
záchod.
Když jsem se vracel, nevím, bylo to tak dvacet vteřin, seděla Eliška na
bobku na svém koberci a se zarputiĺým výrazem vydávala tiché:
"Eeeeeeeeeee.....!"
"Eliško, chceš kadit? Tak honem na nočník. Ne! Už kadíš, viď?!"
"Aši jóóó!"
"Liško! A proč jsem tě před chvílí dával na nočník? Proč jsi se nevykadila do nočníku? Kam patří hovínka?"
"Nočníku."
"Správně. A proč tam to hovínko není?"
"Nevím tatínku. Pomiň tatínku..."
Můj Život bez stížností
Takže už je to jasné, že?
Moje úspěšná šňůra výzvy 21 dnů bez stížností končí desátým dnem. Oproti té první je to posun o dva dny. Takže se zlepšuju :)
Spíš jsem teď zvědavý, za jak dlouho se mi podaří ten desátý den překonat.
Každopádně zítra najdete v mém deníku krátké video s mými postřehy.
Proč si stěžujeme (2/5)
Chceme přenést odpovědnost za své selhání na druhé
Na začátku tohoto tématu jsem trochu tápal. Ale jen chvilku. Je to jasné, jako facka. Dám vám jen pár příkladů a budete doma.
- "To po mně nemůžete chtít!"
- "To nejde!"
- "S úřadem nikdo nic nesvede!"
- "To bylo špatnou komunikací!"
- "Domácí úkol mi ségra polila kafem a pak ho sežral pes!"
- "Nezazvonil mi budík!"
- "Byla hrozná zácpa v centru, proto jdu pozdě!"
- "Všichni se na mě vykašlali, musel jsem to dělat sám!"
Znáte? Kdo ne, ať zvedne ruku :-)
A komu z vás to (stejně jako mně) ještě před chvílí nepřipadalo jako stížnosti?!
Tenhle typ lidí je mi dost protivný. Což ale bohužel znamená (viz můj deník), že tenhle zlozvyk mám i já.
Hm. Občas jo. Přiznávám.
Většinou je to ode mně bohapustá výmluva, kterou se jakoby zbavuju odpovědnosti za svoji chybu.
Aspoň že to u mně není chronická záležitost.
Buďte jako první u toho
Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.
Chronický stěžovač
Postěžuje si vám a vy máte dobrou vůli. Tak mu navrhnete, jak jeho problém vyřešit. Obratem se dozvíte, že proti tomu vašemu řešení jsou další nepříznivé okolnosti. Tak vymyslíte jiné řešení. A dostanete nový seznam důvodů, proč to nejde.
Pokud narazíte "na profíka", může taková debata trvat i hodiny :)
POZOR!
On nechce pomoc. Nestojí o řešení jeho problému, nebo úkolu.
Chce potvrzení, že jeho situace je neřešitelná. A zbavit se odpovědnosti.
Jakmile jednou jedinkrát uznáte, že má pravdu, je konec. Bere to jako potvrzení toho, že už se nemusí snažit. Jeho situace je přece neřešitelná. Vždyť jste mu to potvrdili!
Dobrá rada, jak na ně
Will Bowen nabízí v knize Svět bez stížností elegantní řešení. Jeho autorem je známý motivační řečník Tony Robbins.
Když si někdo stěžuje, aby se zbavil odpovědnosti, zeptejte se ho:
A jak bys to udělal, kdyby to šlo?
Pokud to nezabere, na další vlnu námitek odpovězte:
Věřím, že přijdeš na to, jak to vyřešit, a že to zvládneš!
Tuhle větičku pak můžete opakovat jako mantru pořád dokola :)
A perlička na závěr...
Eliška poslouchala nějaké písničky na YouTube. Do toho jí skočila reklama na nějaké valentýnské dárky.
"Ježišikriste, von je zítra Valentýn!"
Ve smyslu - a já chudák ještě pro Janu vůbec nic nemám. Ach jo!
Vidíte, jak z toho čiší to sobectví? Jak MNĚ to komplikuje život!
Takže oprávněně přendavám náramek.