1. DEN (7)

(STŘEDA 10. ledna 2018)

Malá dcerka má už druhý den po celém těle vyrážku. Vypadá to jako kopřivka, ale netušíme, po čem se jí to udělalo. Žena má dopoledne nějaké vyřizování, takže na kožní pojedu já. S tím se dneska probouzím. A samozřejmě s nadějí na první den bez stížností.

Naděje ale vydržela blikat jen pár minut.

Probudil jsem se s bolestí hlavy a silným pocitem nevyspání. A bolela mě záda. Bohužel pro moji výzvu jsem si neodpustil to okomentovat.

Trochu mě to vykolejilo. Takhle brzo ráno jsem ještě neskončil. A jak jsem z toho byl rozladěný, přišla další rána.

Eliška blbla při oblékání na posteli. Roztomile mi utíkala, skákala do peřin, téměř padala z postele, smála se na celé kolo...

Snad je mi alespoň ta bolavá hlava částečnou omluvou.

Jak ten den začal, tak pokračoval.

Když jsme nastupovali do auta, zahudral jsem na nejstarší dceru, která včera vyndavala Elišku z autosedačky. Jako obyčejně jí totiž pásy jen rozepnula, ale nepovolila. Přesto, že jí o to prakticky obden znovu a znovu žádám. 

Možná to znáte. Bezpečnostní pásy utažené na jízdu na oblečené dítě téměř nedostanete. Navíc - jakmile ho do sedačky posadíte, sedí si na těch pásech, které chcete povolit. A když k tomu přidáte, že tohle ekvilibristiku děláte v předklonu, s taškou na rameni nebo v ruce...

Jsem asi prostě zpohodlnělý chlap, no.

Naopak - čekárnu na kožním jsem ustál bez zaváhání. A to i přesto, že:

• Eliška za celou hodinu a půl, co jsme čekali, nezavřela pusu,
• objednaní pacienti mají přednost, takže jsme tam pořádně vykysli,
• jedinou pořádnou zábavou tam byla ztracená čepička postavičky Santa Klause.

Těsně před odchodem jim tam naše slečna aspoň seřídila regulátor topení :)

Víte, co mě napadlo po obědě?

Vzpomněl jsem si na školení, kterého jsem se kdysi účastnil. Týkalo se manažerských dovedností. Jedním z témat bylo poskytování zpětné vazby a "konstruktivní kritika". Vzpomněl jsem si, že nás tam tehdy mimo jiné učili, abychom při poukazování na chybu dali do hry i svůj osobní pocit z toho, že je něco špatně. Nebo z toho, že ten konkrétní člověk nedává své práci všechno.

Já se tady teď vlastně snažím o opak. Nebo ne?

Další téma k samostudiu. Jakmile si to ujasním, podělím se s vámi.

Na závěr dne ještě jedna stížnostní perlička.

Necelé dva roky mám trvale brýle. Potřebuju je hlavně na čtení, ale mám multifokální čočky a nosím je trvale. A hrozně mi vadí, jak se mi stále špiní. Musím si je pětkrát, desetkrát za den čistit.

Koukám, že dneska jsem se s těmi stížnostmi fakt rozjel.

Tak ahoj zase za 24 hodin :)