1. DEN (27)
(STŘEDA 28. ÚNORA)
Co mají společného stížnosti a násilí? Vždyť stížnosti jsou jen slova. Beru si na pomoc svého oblíbeného "duchovního otce" a otevírám pohled na zajímavé souvislosti.
Život bez stížností
on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností
Stížnosti a násilí
Možná vám to na první pohled připadá jako nesmysl.
Co my měly mít stížnosti společného s násilím?! Vysvětlím!
Už na začátku plnění své nestěžovací výzvy jsem mluvil o své specializaci na nenásilnou komunikaci. Je to koncept, který téměř k dokonalosti propracoval Marshall Rosenberg. A naprosto odpovídá mému profesionálnímu mottu:
Komunikace je klíč!
Klíč k vzájemnému porozumění
a srdcím druhých lidí.
Já bych se s vámi dneska rád podělil o jeho základní myšlenky.
Bude z nich myslím jasné, jaká je souvislost mezi násilím v komunikaci a stížnostmi. Je to totiž jeden spletitý balík myšlenek, které se mi v posledních dnech při plnění výzvy 21 dnů bez stížností honí hlavou.
Základní otázky
Pro zdravého člověka je přirozené, že má potěšení z toho, když může někomu jinému udělat radost a něco ze sebe dát na základě toho, že se do něj vcítil, že vnímá a chápe jeho potřeby. A současně má potěšení z toho, když je sám stejným způsobem obdarovaný, věří Marshall Rosenberg.
Hledá proto odpovědi na tyto dvě klíčové otázky:
- Co nás odvádí od přirozené schopnosti vcítit se a vede k násilnému či vykořisťujícímu jednání?
- Co umožňuje některým lidem zachovat si schopnost vcítění i za nejtěžších okolností?
A ty se ptáš, co já?
Říkáte si, co s tím mám já (a nestěžování) společného?
Marshall Rosenberg studoval řadu let faktory, které ovlivňují naši schopnost vcítění se do druhých. Empatii.
Zjistil, že velmi zásadní vliv má způsob komunikace a mluvení.
Podle toho, jaký přístup ke komunikaci s druhými zvolíme, podporujeme, nebo naopak blokujeme přirozené vcítění.
Proč je to důležité
- Přirozené vcítění nám umožňuje plně chápat pohnutky druhých lidí.
- Přirozené vcítění nám usnadňuje nalezení společných řešení.
- Přirozené vcítění umožňuje vyhnout se konfliktům, násilí a naléhání.
- Přirozené vcítění umožňuje užívat slova, která nebolí.
A já dodávám:
Přirozené vcítění a pochopení umožňuje vyhnout se stížnostem!
Mám rezervy
Bohužel tím taky přiznávám, že se mi to zcela nedaří.
Přes ty roky zkušeností, práce pro klienty a práce na sobě mám při vciťování do druhých rezervy. Mluvím o úplném a přirozeném vcítění, ne že si vnutím dívat se na situaci očima druhého.
A to je právě to, proč zatím selhávám!
Buďte jako první u toho
Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.
Můj osobní (a sobecký) pohled zatím skoro denně (alespoň jednou) převáží v krizové situaci nad plným pochopením a já plácnu nějakou hloupost. Většinou hned v příští vteřině vím, že to byla blbost, že jsem byl nespravedlivý. Jenomže to už je pozdě.
Nejde o plnění výzvy. Jde o to, co moje slova způsobují. Jak zraňují!
Uvědomuju si to o to víc, že totéž vidím stále častěji kolem sebe. Jak jsem v rámci nestěžovací výzvy vnímavější i k chování druhých, vnímám, že skutečné vcítění do druhých je velmi, velmi vzácné. Výjimečné.
Musím na tom pořádně zapracovat!!!
Kousek poetiky na závěr
Nedělám to často. Ale dneska se mi jako závěr mých úvah hodí verše Ruth Bebermeyerové.
Cítím, že jsi mně svými slovy odsoudil,
že jsi nade mnou vyřkl ortel,
než však odejdu, řekni mi,
opravdu jsi to tak myslel?Předtím než vybuchnu a ohradím se rázně,
dříve než vystavím hradbu slov,
řekni mi,
pochopila jsem to správně?Slova mohou být okny, nebo hradbami
a nosí volnost, nebo zlo a války.
Když mluvím i když poslouchám,
ať vždy hřeje ve slovech jen teplo lásky.Chtěla bych si dnes s tebou vyprávět
a ty bys mohl poznat můj svět.
Když moje slova nestačí,
pochopíš sám, co ti chci povědět?Zdá se ti, že jsem tě ranila,
že se snad k tobě obracím zády?
Poslouchej moje slova. Co je za nimi?
Jen láska a přátelství - naše dobré vztahy.
Pro dnešek je toho dost. K tématu nenásilí v komunikaci se ale někdy vrátím.
Tak na viděnou zítra. Bez stížností :-)