1. DEN (23)
(SOBOTA 17. ÚNORA 2018)
Dostal jsem, obrazně řečeno, pořádnou ránu do
zubů. Celý týden jsem se zabýval dúvody, proč si stěžujeme. A při
pohledu do nastaveného zrcadla jsem zjistil, že si stěžuju poměrně
často. Víc, než jsem si myslel ještě před týdnem. Jen o tom nevím.
Připadám si jako školák. Takhle vyhořet...
Život bez stížností
on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností
Z pěti kategorií jsem čistý v jediné! A v jedné řekněme s odřenýma ušim
Proč si stěžujeme
Rekapitualce
1) Chceme získat pozornost
Tady nepravidelně hřeším. Třeba když jsem hodně unavený a mám pocit, že mě ostatní málo plácají po ramenou, jaký že jsem pašák.Tak v takových situacích si najdu něco k postěžování a to poplácání si přivolám. Ale, pravda, velkou radost z toho nakonec nemám. Takhle to není ono.
2) Chceme se zbavit odpovědnosti
Jo
jo. To jsou ty výmluvy typu "sluníčko mi svítilo do očí".
I toho se
občas dopouštím, je mi líto. Třeba když něco nestíhám. Nebo když zapomenu něco
udělat a je mi trapné se přiznat. Typické to bývalo s termíny redakčních uzávěrek, které jsem nestíhal. Ve většině případů jsem věděl, že redakce má nějaký časový polštář, pár hodin, někdy dokonce den, dva. Takže to nakonec obvykle dobře dopadlo. Ale pocit jsem z toho neměl nikdy dobrý.
3) Chceme vzbudit závist
Tohle určitě není moje parádní disciplína. Abych druhé pomlouval a dával na odiv svoje superkvality, to ne. Nezapojuju se ani do hodnotících debat a pomlouvání druhých. To je mi z duše protivné.
Naopak. Už od seznámení s prvními knihami Dala Carnegieho si dávám záležet na tom, abych druhé chválil, kdykoli je vhodná příležitost.
Buďte jako první u toho
Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.
Ale
tu a tam, když mě někdo namíchne, si doma, nebo mezi přáteli neodpustím
nějaké to: "Bože, do čeho's to duši dal! To je takovej pitomec, že mu
není na světě rovno!"
Asi je to ventil v situacích, kdy cítím nespravedlnost.
4) Chceme získat moc
Tak tohle jediné na mě fakt nesedí. To neumím. Neumím intrikovat, neumím si vyčůraně dělat spojence a burcovat dav. Neumím to přes stížnosti, ani jinak.
Asi to souvisí s tím, že jsem nikdy neměl potřebu dělat kariéru a postupovat systémem k šéfovským postům. Proto jsem taky většinu pracovního života strávil na volné noze. A když jsem byl zaměstnaný, tak proto, že to jinak udělat nešlo.
5) Chceme omluvit svůj špatný výkon
Nerad
si to přiznávám, ale i v téhle disciplíně selhávám. Ne pravidelně,
životní program z toho nemám. Ale občas prostě "z taktických důvodů"
přehodím vinu za svůj nezdar jinam. Abych nebyl za úplného blbce. Aspoň
tak to sám sobě vysvětluju.
Ve skutečnosti se chci jen vyhnout těm oprávněně vyčítavým pohledům a poznámkám typu: "No Františku, jak jsi to mohl takhle podělat?!"
Obecně - nemám problém jít s kůží na trh a klidně něco zvorat, veřejně a s plnou odpovědností. Ale občas se mi to prostě nehodí, no. Ostuda.
Částečnou útěchou je pro mě to, že jsem nikdy vědomě nesvaloval vinu na jiného člověka, kterého by to nespravedlivě poškodilo. Když už, tak vždycky na vnější okolnosti jako je počasí, rozbitý počítač, přibržděné hodinky.
Jak byste dopadli vy?
Noční přesun do Itálie
Hlavu
jsem si tentokrát (vy)čistil během cesty do Dolomitů. A to pořádně.
Využili jsme pozvání od kamaráda, který tam provozuje českou lyžařskou
školu. Část našich dětí má prázdniny, tak chceme poslat nejmladší a
nejstarší holčinu k instruktorům. A pajda snad v lyžákách rozcvičí nohu
bez sádry.
Před cestou jsem si šel asi na dvě hodiny lehnout. Přece jen - jízda má trvat sedm a půl hodiny, se zastávkami tak devět hodin. A to je pro mě po předchozích nocích, částečně probděných u nastydlé Elišky, docela záhul.
Vyrazili jsme kolem půl jedenácté v noci směr Plzeň - Mnichov - Innsbruck - Bolzano. Cesta ubíhala bez komplikací, jen ta naše malá lyžovatka usnula až kolem půlnoci. Zastávky jsme udělali jen tři, celkem krátké, takže kolem sedmé ráno jsme byli na místě.
Odměnou nám byl východ slunce nad horami :-)
A moje dnešní stížnosti?
Bylo jich tolik, že jsem je nestačil zaznamenávat!
Nejspíš to byl následek té únavy a částečně frustrace ze zjištění, že na tom s tím stěžováním vůbec nejsem tak dobře, jak jsem si myslel ještě před týdnem. Zkrátka dneska mi to fakt nešlo. Takže zítra znovu a líp :-)