1. DEN (19)
(NEDĚLE 4. ÚNORA 2018)
Kdo dokáže udržet svůj jazyk na uzdě i když kolem padají trakaře, má velkou výhodu. Stížnosti v podstatě nemají šanci. Jenže kolik je nás takových? A kdo z nás naopak občas zbytečně utrousí nějakou tu jedůvku?
Jo - taky pro vás mám rozluštění hádanky z minulého týdne.
Život bez stížností
on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností
Taky už vás napadlo, že při odvykání stížností to mají o hodně komplikovanější držkatí jedinci? Ono totiž udržet tlamičku na uzdě a nestěžovat si, když vám příroda nadělila prořízlou pusu, jak se říká, je pořádný oříšek.
Znáte ty typy, ne? Ke všemu
mají nějakou připomínku, vždycky potřebují mít poslední slovo.Rychleji
mluví, než přemýšlí. A když už vážně není o čem diskutovat, tak stejně
aspoň na půl huby utrousí nějakou štiplavou poznámku.
Pro
ně musí být ta základní podmínka pro nestěžování - totiž zkrocení
jejich jazyka - obludnou překážkou. Téměř nepřekročitelnou. O to sladší
pak musí být jejich vítězství nad sebou samým :-)
Uvědomuju
si, že řada mých stížností vycházela právě z toho, že jsem mluvil
zbytečně. V situacích, kdy už vlastně nebylo co říct. Že jsem prostě
neovládl svůj jazyk a pustil jsem ho na špacír, místo abych mlčel.
Jsou
to takové ty úplně zbytečné poznámky, kterými sám sobě jakoby ulevuju.
Ve skutečnosti ve mně jen konzervují nějakou nespokojenost.
Hloupé na tom je, že tím přímo ovlivňuju náladu těch druhých.
Buďte jako první u toho
Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.
Neustále se synchronizujete s těmi, kdo jsou kolem vás. Vy s nimi a oni s vámi. Když jste s lidmi, kteří si hodně stěžují, máte tendenci si také víc stěžovat. A čím méně si budete stěžovat vy, tím méně si budou stěžovat lidé kolem vás.
(citace z knihy Svět bez stížností)
Tohohle jevu jsem si všiml v hospodě. Říkám tomu periodické ticho. Vždycky po určité době dojde k tomu, že všichni najednou ztichnou. Všimli jste si toho?
Funguje
to i v neverbálni komunikaci. Lidé, kteří jsou naladění na stejnou
vlnu, se začnou stejně pohybovat, dělají stejná gesta, synchronizují
výraz tváře, posez u stolu...
No, takže když si nedávám pozor na pusu a nechávám se ovládat emocemi, spoluvytvářím si z ostatních nové stěžovače.
Teda,
je pravda, že u některých lidí v mé blízkosti není třeba moc přikládat
pod kotel. Stěžují si o sto šest i bez mých občasných hloupých poznámek
:-)
Paní nad jezírkem
Náš nedělní program je zase takový typicky
víkendový. Uzpůsobený pajdovi a nastydlé Tereze. Dopoledne jsme doma. Po
obědě jedeme na návštěvu ke kamarádce na chalupu na Benešovsku. Má
čtyři děti, tři z nich tam budou, takže se dětičky (doufáme) zabaví.
Taky tam mají, králíky, slepice.... a u jezírka moc hezkou sochu od našeho společného kamaráda sochaře.
Asertivita na pokračování
Dneska jsem si uvědomil další zajímavou souvislost. Včera jsem vám nabídl pohled na problematiku stěžování očima studenta medicíny. A on mimo jiné doporučuje v rámci ochrany před stížnostmi chovat se asertivně. Napadlo mě, podívat se na tuhle souvislost podrobněji. Asertivním chováním se zabývám přes dvacet let. Stejně dlouho ho na svých kurzech vyučuju. Ale možnou souvislost se stížnostmi jsem si nikdy neuvědomil.
Už zítra se do toho pustím a napíšu vám, k čemu dojdu :-)
Rozluštění hádanky
Ptal jsem se vás, čí stopy jsme objevili na dvoře statku v jižních Čechách.
A tady máte odpověď :-)
Ani zvíře, ani ufo, ale ježatý míček naší Elišky! Trvalo mi asi deset minut, než jsem na to přišel. Zapojil jsem do pátrání i všechny přítomné. Nic. Když pak přišla dceruška a upustila míček znovu na zem, rozesmál jsem se na celé kolo :)