Tak prý za nás, rozumějte za Česko, kandidují mezi europoslance například recitátor, astrolog, kaskadér, pěstitelka konopí, voják v záloze - zdravotnice, "týmlídr", tvůrce hlavolamů a řada dalších. (viz kandidátní listiny pro rok 2014)
"Ty jsi jak posedlej! Co pořád máš s tou komunikací?"
"Nepotřebuju, aby mi někdo říkal, jak se mám chovat!"
"Komunikuju od narození, já se nepotřebuju něco učit!"
"A co je to, prosím vás, ta efektivní komunikace?" zeptal se mě nedávno jeden klient, se kterým jsem se bavil o vnitřních problémech jeho firmy. Vládne v ní tvrdou rukou jediného majitele. Cizí názory až na velmi vzácné výjimky neuznává. Debata s ním vypadá jako zoufalý pokus klíčího hrášku odrazit údery bucharu...
Mečbol Radka Štěpánka jsme na Frekvenci 1 odvysílali v přímém přenosu... Něco takového se zprávařům podaří jednou, dvakrát za život :)
Je to úžasné, sledovat, jakou moc má obyčejný úsměv.
Všichni se učíme komunikovat se světem od svých prvních krůčků. Jen co začneme vnímat svět kolem, vedeme s ním nepřetržitý dialog. Někdy více, jindy méně úspěšný. Ale krok za krokem vstřebáváme základní komunikační pravidla a vrýváme si je pod kůži. To je jistě skvělé. Současně je to ale prapříčina většiny problémů v komunikaci, s nimiž se později...
Bavil jsem se před časem u piva s chlápkem. A že prý jestli vím, co je největším motorem světového pokroku... "Nevím," řekl jsem. "Snad touha po lepším životě?" "Jsi blízko," řekl a upil na tři loky půl láhve piva. "Lidská lenost!" procedil vzápětí mezi rty, ve kterých svíral cigaretu.
Vztah k zákazníkům obvykle označujeme za alfu a omegu úspěšného podnikání. A snad nic tak neposiluje vazbu zákazníka a jeho "dodavatele", jako perfektně a ke spokojenosti zákazníka vyřízená reklamace. Píše se o tom snad ve všech učebnicích komunikace, učí to snad všichni lektoři kurzů komunikace se zákazníkem a kurzů firemní kultury. Leccos o tom...
Publikace Když jsem šel okolo vrat... je prvním úplným a necenzurovaným vydáním známých Písní krátkých Jana Jeníka z Bratřic (1756-1845).
Studie o devíti kapitolách má jediný cíl: zpochybnit představu, že česká literatura posledních dvou set let, ale zejména 19. století, byla a dodnes je pouze záležitostí kultivovaného ducha - že tělesné, notabene erotické nebo sexuální prvky v ní neexistují, anebo bídně přežívají kdesi na umělecko-estetické periferii, aniž by národnímu písemnictví...
Ve Zbytečnosti splétá Jan Pavel -- s brilancí postmoderně hravého, filmem i literaturou poučeného narátora -- v jediný, a sice průvodní příběh několikero existenciálně určujících lidských situací.
Jestliže zkoušíte číst knihy metodou první -- poslední stránka, což bývá častým ukazatelem toho, že se uvnitř odehrává jen snadno domyslitelný příběh, pak u druhého románu Jana Pavla I smrt se zahojí nic takového nenajdete.
