Pohled do minulosti je někdy zábavný, jindy méně, někdy možná dobrodružný. Ale ať je to jak chce, minulost patří ke každému z nás jako skořápka k vajíčku. Ohlédněte se se mnou o 18 let zpátky.
Je to už víc než rok, kdy jsem natočil svůj poslední videoblog. Ta odmlka byla způsobená řadou osobních a zdravotních problémů, které jsou už naštěstí za mnou. A proto se s radostí vracím a budu dál pracovat na projektech, které jsem chystal.
Příležitosti kolem každého z nás krouží celý život. Někdy jsou to maličkosti, jindy šance, jak změnit celý život. Jak si plnit svůj sen, jak dosáhnout svého cíle. Jsme na tom všichni stejně. Rozdíl je jen v tom, že někdo ty šance rozpozná, a někdo ne. Že někdo je připravený a schopný takové "nabídky osudu" přijmout, a někdo ne. A jak...
Komunikace bez cíle je jako jízda se slepým taxikářem. S domorodci kdekoli na světě se vždycky domluvíte, jestliže se chcete domluvit, a víte, co chcete.
V Africe jsou běžné věci, které nám Evropanům připadají nepochopitelné. Jako například, že odlet letadla se několikrát změní, až se zruší úplně. A další den znovu... Nebo že jen pár metrů od hotelu bouří až do časných ranních hodin živý koncert. Nechte se pozvat na jih Madagaskaru do města Toliary.
Vyhrabat ostatky zemřelého, umýt je a pak nad nimi tančit, jásat a zpívat? Na Madagaskaru ano. Je to jeden z prastarých zvyků. Pozůstalí přitom těm zemřelým vypráví, co se za dobu od jejich úmrtí stalo. Přijměte pozvání do skal národního parku Isalo :)
Pro pochopení druhých lidí někdy stačí maličkost. Jak se říká - oblečte si jejich kabát, lehněte si do jejich postele, projděte se v jejich botách.... A nebo se prostě, stejně jako oni, vyzujte, a choďte bosí.
Máte doma ve všech lampách a lustrech LED žárovky? Používáte LED žárovky na zápraží, ve stodole, ve sklepě? Že ne? A nejste tak trochu pozadu za světem? Na Madagaskaru používají LED žárovky i chudí vesničané před chlívkem!
Procházel jsem nedávno centrem Prahy od náměstí Republiky na Staroměstské náměstí. Volnou chůzí Celetnou ulicí je to cesta tak na pět, deset minut maximálně. Bylo krátce před polednem, polojasno, všude spousta lidí.
"Podnikání z pláže" se stává v posledních měsících synonymem pro "pracovní svobodu". Pro možnost pracovat kde chci, kdy chci, jak chci. Třeba z té pláže. Má to ale svá úskalí - a právě nad nimi se zamýšlím.
Mám dojem, že se svět zbláznil. Sedím zrovna v hotelu, ve kterém povedu komunikační trénink. Připojený na internet prohlížím maily a mažu.
'To se dalo čekat!' pomyslel jsem si, když jsem se dozvěděl, že zemřel Stanislav Gross. A v hlavě se mi okamžitě roztočil kolotoč vzpomínek.
